Volubilis, město mozaik

Volubilis, římské město mozaik

by / 0 Comments / 100 View / November 7, 2015

V období největšího rozmachu Řecké říše a pomalého vzestupu Římské republiky (4.-2.století před naším letopočtem), existovali v severní Africe tři království: Kartágo, Numídie a nejzápadněji položené království Mauretánie. Mauretánské království  se rozprostíralo na území dnešního severního Maroka a Alžírska, kde jeho východní hranici tvořila Numídie (dnešní západní Alžírsko), jižní hranici bylo pohoří Atlas a západní i severní Atlantský oceán a Středozemní moře.

DSC00656

Mauretánie byla svobodným královstvím do roku 146 př.n.l., kdy Římané ve třetí Punské válce dobyli Kartágo, a mauretánští králové se stali jejich vazaly. Po dvou set letech, v roce 40 n.l. byl Ptolemaius Mauretánský zavražděn císařem Caligulou, a v roce 44 n.l. císař Claudius připojil Mauretanii k Římu. Původní království se tak stalo pouhou provincií, která se navíc rozdělila na dvě části: Mauretanii Caesariensis, která zahrnovala území dnešního Alžírska až po Kabýlii, a Mauretanii Tingitana, oblast dnešního severního Maroka.

Hlavním městem provincie Mauretania Tingitana bylo město Tingis (dnešní Tangier), přičemž město Volubilis bylo nejzápadnějším osídlením v rámci Římské říše. Město Volubilis existovalo již v době samostatného Mauretánského království, a po dobu osmi let (32-40 n.l.) bylo dokonce jeho metropolí. Vzhledem k úrodné oblasti, ve které se nachází, prosperovalo město z pěstování obilí a oliv. Stalo se díky tomu jednou ze „sýpek“ Římské říše, což příspělo k nešetrné deforestaci jeho okolí.

V centru města Volubilis

V centru města Volubilis

V období svého největšího rozmachu mělo město asi 20 tisíc obyvatel, a dnešní památky pochází z období 2. a 3. století.  Římané město aktivně využívali do roku 270, kdy se na nátlak Berberů stáhli. Na rozdíl od jiných římských měst nebylo Volubilis úplně opuštěné, byť ho ve 4. století postihlo zemětřesení. Arabští dobyvatelé v 8. století našli město obydlené berberským kmenem Awraba. Tento kmen přivítal Idríse, prchajícího posledního potomka Umajjovců z Damašku před ovládnutím Abbásovci, a prohlásil ho za imáma. Po své smrti v roce 791 se Idrís jako člen rodiny proroka (pravnuk Hasana, syna chalífy Alího) stal nejvýznamnějším svatým v Maroku. Poblíž Volubilis založil další město, Mulay Idris, kde je i pohřben.

Město Volubilis zůstalo obydlené až do roku 1755, kdy bylo zničeno tzv. Lisabonským zemětřesením, jeho trosky byly následně využity jako stavební materiál ve městě Minás (Meknés). Kdyby tomu tak nebylo, mohlo být město Volubilis nejlépe zachovalým antickým městem.

Vykopávky ve Volubilis začali ve velké míře v roce 1915, ve velké míře ale město dosud zůstává neodkryté. V roce 1997 bylo město zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO.

Hradby města

Dnešní hradby ve Volubilis jsou z doby římské, původní mauretánské se zachovali pouze na jedném místě s délkou 77 m. Římské hradby mají délku 2,6 kilometra a plocha města tak dosahuje 40 hektarů. Hradby jsou z doby kolem roku 168 A.D., kdy vládl Marcus Aurelius, který také nechal postavit hradby v Římě. Město mělo 6 hlavních bran s obrannými věžemi, k tomu dalších 24 dalších hradebních věží. Brány se jmenovaly: Severní, Tangierská, Severozápadní, Západní, Jihozápadní a Jížní.

Caracallova brána ve Volubilis

Caracallova brána ve Volubilis

Gallienovy lázně

Jsou to jedny z čtyř lázeňských komplexů ve Volubilis, jmenují se podle nápisu v budově, odkazujícím na císaře Galliena. Mají 1330 čtverečních metrů, a kromě klasických místností tady byla i místnost na cvičení a latríny. Latríny jsou naproti caldariu a byly také místem pro rozhovor s těmi, kteří právě seděli v místnosti s horkým vzduchem. V caldariu je dosud k vidění systém vyhřívaní podlahy a zdí.

Dalšími lázněmi byly Severní lázně, Lázně u Kapitolu a Lázně u Cisterny.

Basilica

V tomto případě nejde o křesťanskou svatyni, nýbrž budovu soudu, která také sloužila jako zasedací místnost pro magistráty. Ti rozhodovali o věcech ohledně správy města, měli jak exekutivní, tak soudní pravomoci. Rozměry basiliky jsou 42,2 m délka a 22,3 metrů šířka. Byla postavená ve druhé polovině 1. století, a je rozdělená na tři části: postranní lodě jsou sloupovými síněmi se sloupy zdobenými korintskou hlavicí, centrální loď má v severní a jižní části půlkruhové apsidy.

Vítězný oblouk

Byl postaven mezi prosincem 216 a dubnem 217 městským sněmem na znak vděky a úcty k císaři Caracallovi, který zbavil obyvatele města povinnosti platit daně, a dal jim možnost získat římské občanství.

Oblouk se nachází na začátku ulice Decumanus Maximus a byl postaven v klasickém stylu 3. století spojením dvou mohutných pilířů půlkruhovým obloukem. Nápis na obou stranách je latině a byl zrekonstruován díky fragmentům, které se našly poblíž oblouku. Díky anglickým cestovatelům v 18.století, kteří vítězný oblouk nakreslili, se ho podařilo zrestaurovat v roce 1934. Na začátku archeologických prací byl s basilicou jedinými objekty, které bylo možné ve Volubilis vidět.

Olivové lisy

Ve městě bylo odkrytých 58 olivových lisů, kde se lisoval olej podle stejné receptury, jako všude ve Středozemí. Proto je možné u lisů vidět tyto součásti: mlýn na drtění oliv, lis s těžítkem, příčka, vzpřímené kladky a umyvadlo.  Olej byl základním zdrojem bohatství pro město, Římané často vybírali daně právě formou této komodity.

Chrámy

Počet odkrytých chrámů ve Volubilis je šest, největším z nich je Saturnův chrám z doby římské. Každý z chrámů je jiný, jsou nejčastěji označovány písmeny.

Saturnův chrám (chrám B)

Chrám se nachází na levém břehu Oued Fertassa. Zachovala se brána do posvátného okrsku – temenos se sloupořadím. V severní a jižní časti byli podzemní místnosti, sloužící jako skladové prostory. V chrámu a jeho blízkosti byla nalezená největší sbírka stél v této římské provincii – až osmset anepigrafických stél s náboženskou tematikou. Jsou na nich vyobrazené osoby v různých pozicích – obětující, modlící se, naslouchající a pozdravující boha Saturna. Bůh Saturn byl hlavním bohem města Volubilis, nahradil původní punské božství Baal Hammona.

Chrám C

Jeho základním znakem ze sloupořadí ze třech stran a cella, která byla vybudována na podiu. Jde o chrám z doby před příchodem Římanů.

Chrám A

Nejstarší chrám ve mšstě je označován jako chrám A, a je z doby punské, postaven z vápence. Na velkém nádvoří se nachází oltář. Chrám byl znesvěcen v prvním století našeho letopočtu, kdy byla na nádvoří postavená pec a další nereligiozní součásti.

Chrám D

Nachází se v blízkosti fora. Původně měl dvě obdélníkové celly, byl ale několikrát přestavěn. Spadá do období před příchodem Římanů. V období vlády císaře Septima Severa byly v chrámu postaveny čtyři celly.

Chrámy G a H

Chrámy stojí naproti sobě, jsou orientované ve východo-západním směru a postavené z vápence.

Na nádvoří rezidenčního domu

Na nádvoří rezidenčního domu

Mlýny a pekárny

Vzhledem k tomu, že pěstování obilí bylo jedním z hlavních zdrojů obživy obyvatel města Volubilis, našlo se ve městě až šestnáct pekáren a na dvacet mlýnů, včetně těch ručních. Mlýny jsou z lávového kamene ze Středního Atlasu, ze zóny, která Římanům už nepatřila. V nejjižnějším cípu města se nacházel kruhový mlýn a hnětací koryto ze šedého vápence. Veprostřed místnosti byla pec a na podlaze žáruvzdorné dlaždice.

Nedaleko fora byla pekárna se dvěma mlýny, dvěma hnětacími koryty a pecí. Drtící kámen byl ve formě dvojitého kužele, kam se zezhora sypalo obilí. K drcení byla využívaná síla oslů. Pec měla žáruvzdorné dlaždice a kolem pekárny byly sýpky a obchůdky, kde se prodávalo pečivo.

Pekárna u domu Flavia Germania měl jeden kruhový čedičový mlýn a vápencový drtící kámen. Pec již neexistuje. Místnosti kolem byly využity jako sklady nebo sýpky.

Poslední dobře zachovalou pekárnu nalezneme u domu Bronzové bysty, kde byli až tři mlýny z čediče, každý jiný (kruhový, čtvercový a domácí), každý v jednom rohu místnosti. Ve čtvrtém rohu byla obdélníková pec.

Vodovod

Vodovod byl vybudován v severovýchodní části města, kam dováděl vodu z velkého pramene. Byl několikrát přestavěn, ten nejpůvodnější je z doby kolem roku 70 B.C. Zásoboval vodou velké domy, lázně a fontány.

Obytná zóna

Tvořila větší část města. Domy pozůstávaly z několik místností určeným ke spaní, společnému stolování, nechyběla malá pekárna nebo mlýn, často měli také vlastní olivový lis. Mohli mít své vlastní malé lázně a v jedné místnosti u vstupu prodávali olivový olej a mouku.

Dobrým příkladem tohoto uspořádaní domu je Orfeův dům v jižní části města.

Psí dům, pojmenován podle bronzové sochy, která tady byla nalezena, měl místnosti kolem hlavního nádvoří, na kterém byla fontána.

Dům Kavalíra byl pojmenován podle bronzové jezdecké sochy, objevené v roce 1918. Dům měl rozlohu 1700 metrů čtverečných a jeho obyvatele se zabývali výrobou a prodejem olivového oleje.  Nachází se tady mozaika Bakchus a Ariadne.

Dům S cisternou měl cisternu v centrální části domu, kolem ní bylo sloupořadí. Dům měl pravděpodobně nejstarší lázně ve městě.

Dům Discipiny, která se nazývá podle nápisu DISCIPLINAE  na jedné z jeho fasád, měl velké nádvoří, kolem kterého bylo hodně pokojů.

Dům Zlaté mince (která se tam našla), pravděpodobně patřil rodině bohatých obchodníků. Dům Bronzové bysty měl 1400 metrů čtverečních a bysta zobrazuje mauretánského krále Juba II. Původně mohla pocházet z domu Venuše.

Dům Mramorového Bakcha pravděpodobně patřil dvěma rodinám, měl pekárnu.

Dům Sloupořadí je klasickým domem římského stylu s malým nádvořím, sloupořadím, triklíniem a veřejnou části pro návštěvy.

Poslední dům v severovýchodní části města je bez sloupořadí, což byla výjimka, a od této se také odvozuje jeho dnešní jméno, Dům byl v rámci města velmi atypický. Mohl také sloužit pouze jako skladové prostory.

Nejkrásnější mozaika ve Volubilis – koupající se Venuše

 

Dům Venuše byl jeden z nejkrásnějších a nejokázalejších, zachovaly se v něm dosud nádherné mozaiky. Mozaiky představují zejména mytologické scény Diany překvapené při koupeli (Acteonem, který ji pozoroval, a ona ho následně za trest proměnila jelena), únos Hyla nymfami (byl to milenec Hercula), Bakchus a čtyři roční období. Na podstavci v jedné z místnosti se dosud nachází bysta Cata. Mozaiky jsou ze druhého století, dům ještě o století starší.

Dům Slunečních hodin má zachovalé latríny, původní malý lázeňský komplex a skladové prostory.

Dům Akrobata je pojmenován podle mozaiky, na které atlet vyhrál závody v jízdě na koni, během které ale musel seskavat a opětovně vysedat na koně.

Gordiánův palác

Nachází se v severozápadní části města obklopen dalšími domy. Je podstatně větší a více členitý než domy kolem něj.

 

Your Commment

Email (will not be published)